Bolevecké rybníky
Ve středu 30. dubna 2025 se naše škola jako každoročně zapojila do projektu Den Země, jehož smyslem je ochrana přírody a udržitelnost naší planety pro budoucí generace. Tentokrát jsme vyrazili do okolí Boleveckých rybníků. Do této akce se s nadšením přidali studenti od sekundy až po septimu. Bylo nás opravdu hodně a tak jsme byli rozděleni do několika skupin. Mladší studenti prožívali tento den pod vedením pana učitele Petra Ustohala, pana učitele Petra Čechury a paní učitelky Hedviky Smutné. Starší studenti sexta a septima byli ve skupině, kterou vedl pan učitel Jan Habrych.
Jak jsem již na začátku zmínila cílem je ochrana přírody a tak jsme se vydali uklízet právě okolí Boleveckých rybníků a vyčistit je od pohozených odpadků a nepořádku, který tam nechali nezodpovědní spoluobčané. Nejdříve jsme se trošku obávali, jak bude úklid probíhat, ale postupně z nás obavy opadly a z úklidu se stala zábavná činnost. Ve výsledku jsme byli velmi mile překvapeni, že příroda v okolí nebyla až tak znečištěná, jak jsme se domnívali.
Po úklidu jsme se přesunuli ke sportovnímu hřišti, které se čirou náhodou v ten den slavnostně otevíralo. Všichni na nás byli velmi přívětivý a srdečně nás pozvali zúčastnit se této akce. Při této příležitosti zde byla i regionální televize a dokonce jsme dostali příležitost namluvit krátké rozhovory pro televizi o tom, jak probíhal náš Den Země.
Celý skvěle povedený den jsme zakončili společným opékáním bůřtů u rybníka Košinář. Všichni jsme si užili společný den s partou kamarádů, spolužáků a skvělého učitelského dozoru. Odcházeli jsem s vnitřním pocitem naplnění z dobře odvedené práce a s úsměvem na tváři.
Čistá Plzeň
Náměstek společnosti čistá Plzeň přivítal na exkurzi skupinu studentů, kterým osobně vysvětlil, jak celý systém odpadového hospodářství funguje. Čistá Plzeň a její servis Čistá Plzeň Servis zajišťují kompletní svoz, třídění a částečně zpracovávání odpadu na území Plzně. Společnost zaměstnává přibližně 130 pracovníků – od dispečery přes řidiče až po techniky. Studenti se během exkurze dozvěděli mnoho zajímavých a praktických informací o tom, jak funguje nakládání s odpady ve městě. Náměstek jim popsal provoz svozových vozů – konkrétně typu Rotopress a Linearpress, které pracují na principu Archimédova šroubu. Ukázal I obrázky kontejnerů a nosičů typů AVIA a ABROLL s hydraulickým jeřábem PAYFINGER. Vysvětlil také, že každý občan musí mít svou popelnici, a každé svozové vozidlo má přidělené konkrétní popelnice, jejichž vývozy jsou přesně evidovány. V systému lze dohledat historii vývozů až do roku 2015. Padl také názor, že by spalování plastů mohlo generovat více energie než všechny francouzské jaderné elektrárny dohromady. Exkurze se uskutečnila 30.dubna 2025. Akce probíhala v areálu společnosti na adrese 23. E. Beneše 430, doudlevce, 301 00 Plzeň 3. Zde se nachází nejen administrativní prostory, ale I technické zázemí, parkoviště svozových vozů a dispečink, odkud se denně plánují trasy. Každý den se automaticky generují svozové trasy podle předem nastaveného systému. Řidiči se jimi řídí pomocí mobilních zařízení, která obsahují databázi všech popelnic. Systém umožňuje zobrazit informace o každé nádobě – například kdy byla naposledy vyvezena. Každé vozidlo má svou identickou značku, I když někdy jsou cedulky umístěné na střeše, a tím pádem nejsou z ulice viditelné. Vybavení vozu zahrnuje například snímače radioaktivity. Cílem exkurze bylo přiblížit nám studentům, jak v praxi funguje odpadové hospodářství ve městě.
Zajímavosti:
Kromě odbornějších informací zazněli I kuriózní příběhy ze života pracovníků. Někteří zaměstnanci měli kriminální minulost, jiní se dopouštěli zvláštních činů – například zavírali ženy do popelnic a pak je otáčeli, nebo útočili na pošťáky. Přesto firma zvládá denní provoz, plánování tras I komunikaci s občany. Průměrný plat řidiče činí kolem 250 Kč za hodinu, tedy zhruba 32-33 tisíc měsíčně.
Džínám na stopě
Nejprve jsme se podívali na krátké video, které sloužilo k zamyšlení nad tím jestli si vážíme práce druhých.
Projekt se dělil na dvě části.
První – vyzkoušeli jsme si rozpoznat hmatem různé materiály (např. kůži, len a džínovinu), poté proběhlo dělení do skupinek (podle stejných materiálů). Následovně jsme si řekli vše, co o daném materiálu víme a poté vymysleli, cestu k hotovému výrobku džín. Překvapilo nás, že jednotlivé složky džín nacestují při celé jejich výrobě dlouhou vzdálenost, chybí 1 000 km k tomu, aby urazily stejnou dráhu jako je obvod Zeměkoule. A nakonec jsme dospěli k závěru, že by bylo přínosné si nekupovat zbytečné kusy oblečení a spíše si koupit jeden kvalitní kus oblečení, než každý rok nový nekvalitní podléhající módnímu trendu. První část vedla paní ze spolku Ametyst.
V druhé části jsme šili nové věci ze starých oblečení (např. velké džíny jsme přešili na tašku, kterou jsme následovně ozdobili mašličkami a korálky). Všichni se soustředili, rozhodně to byl nezapomenutelný zážitek. Velmi děkujeme našim výjimečným paním učitelkám paní Loukotové a paní Frýdlové, které tuto akci měly na starost.
Kindlová Stella – sekunda
Zanech Zprávu (V) Krajině!
Zúčastnila jsem se výtvarného workshopu Zanech zprávu (v) krajině – Enviromentální street art-performance pod vedením paní učitelky Štěpánky Bláhovcové.
Sešli jsme se ve škole v 9:30 a začali jsme první část našeho workshopu, která se odehrávala ve škole. Paní učitelka pro nás měla připravenou prezentaci, během které jsme nejprve polemizovali nad tím, co člověka táhne k umění a jak k tomu využívá krajinu a prostředí okolo sebe. Následně jsme se podívali na nejstarší formy umění a pak už jsme přešli k samotnému enviromentálnímu street artu, uměleckému směru, který využívá primárně přírodní materiály a přírodu samotnou k tomu, aby zvýraznil její syrovou krásu a často i upozorňuje na to, že se o ni musíme starat.
Po této troše teorie jsme se přesunuli ven a vrhli se na tvoření vlastních děl za využití technik, se kterými jsme se v prezentaci seznámili. To mohla být práce s přírodninami, kresba křídou pro zkrášlení jinak fádních objektů nebo metoda takzvaného „reverse graffiti“, kdy místo toho, aby se na špinavou zeď ve městě kreslilo toxickými barvami, obraz vytvoříme tak, že ho do té špíny vyčistíme (viz. obrázek myšky).
Rozešli jsme se okolo oběda s mnoha novými poznatky a vědomím, že díla, která jsme vytvořili, neměli žádný negativní dopad na krajinu okolo nás.
Prezentace z workshopu: https://docs.google.com/presentation/d/127NpF0_YrTVeBtnirY76BflYh62V0KS5wjEPyUvsUEs/edit?slide=id.g304f4e5ca57_0_0#slide=id.g304f4e5ca57_0_0
Svojšín
Na den země se skupina studentů napříč třídami vydala na pomoc Svojšínskému potoku. V údolí potoka, kde dříve vznikla neoficiální skládka, zbylo i po jejím městem řízeném odklizení spousta odpadků. Ačkoliv na první pohled působilo místo poměrně nevinným dojmem, pod hladinou potoka a rozbahněným okolním povrchem se skrývalo spousta překvapení. Pokud myslíte na igelitové sáčky a petlahve, jste na omylu. Mezi našimi nálezy se objevil i rozebraný počítač, pneumatika, spousta starého oblečení a nádobí. Nasadili jsme proto holinky a s rýči a lopatami se dali do úklidu. Po vyčištění samotného potoka jsme kousek opodál našli kdesi v křoví přímo zlatý důl všelijakého nepořádku, na který bohužel nestačili ani všechny naše odpadkové pytle. Toto místo ale náš učitelský doprovod nahlásil městu a doufáme, že o něj bude postaráno. Za odměnu nás pan Kaska pozval na kávu a výborné pizza šneky od pana Brože :). Před zpáteční jízdou do Plzně jsme ještě stihli navštívit tamější zámek.
Ekologický film s delegací+ Animace
V Den Země jsme měli příležitost se zúčastnit edukativního bloku o ochraně přírody a ekologii. Měli jsme možnost zhlédnout krátký animovaný film ZLES, a to přímo za účasti jeho autora, Jiřího Hanzlíčka, 3D animátora z Plzně.
Film ZLES vypráví silný příběh robota vytvořeného z odpadků, který prochází znečištěnou přírodou, lesy plnými plastů a odhozeného odpadu. Tímto dojímavým způsobem film ukazuje dopady lidského chování na životní prostředí a motivuje diváky k zamyšlení nad tím, jak každý z nás může přispět k ochraně planety.
Pan Hanzlíček nám po projekci vyprávěl, co ho k tvorbě ZLESu vedlo.
Velmi často chodí do lesa se svým psem a míra znečistěnosti přírody ho šokuje. Film byl tvořen s myšlenkou upozornit veřejnost na problémy spojené se znečišťováním životního prostředí formou, která osloví jak děti, tak dospělé. Animace byla vytvořena ve spolupráci s iniciativou Čistý les.
Po promítání jsme si vyzkoušeli tvorbu animací i my sami. Ve skupinkách jsme pracovali s aplikací Stop Motion, ve které jsme vytvořili krátké příběhy s odpadky. Každá skupina zpracovala vlastní originální nápad, od putování odpadků do koše až po jejich svatbu. Práce byla nejen zábavná, ale zároveň jsme se naučili základy animování a jak pomocí médií a kreativity šířit důležitost ekologických témat.
Celý den byl nejen zajímavým zážitkem, ale i skvělou připomínkou, že každý z nás máme možnost pro zemi něco udělat, i když se to může zdát jen jako maličkost.
Nicol Bartošová
Postapokalypsa
Dne 30. dubna jsem se v rámci projektu Den Země zůčastnila workshopu Postapokalypsa pod vedením paní učitelky Petry Poláchové.
Sešli jsme se v 9:00 u nás ve škole a započali náš workshop zajímavou, ale pro některé možná také děsivou aktivitou, a to sepisováním co nejvíce různých způsobů, jak lze zprovodit lidstvo ze světa. Výsledek tohoto našeho malého pokusu byl ale možná ještě děsivější než jeho námět. Za několik málo minut jsme vymysleli více než 15 potenciálních možností.
Ve druhé části workshopu jsme se rozdělili do menších skupinek pomocí obrázků. Každý z nás si, dle atmosféry, která na nás z obrázku dýchala, vybral jeden z nich a až poté jsme se dozvěděli o jakou apokalypsu se jedná. Tu jsme následně v rámci kreativního psaní ve skupunách zpracovávali a měli jsme tak možnost částečně se vcítit do situace, která by mohla nastat.
Workshop skončil okolo oběda a my jsme odcházeli s náměty na zajímavá literární díla. Úryvky z jednoho z nich najdete níže.
Kateřina Vyskočová
Všudypřítomná masivní šedivá skaliska pokrytá korunami stoletých stromů. Tisíce světle růžových okvětních lístků poletují vzduchem. Obloha je pokreslena mléčným růžovo-oranžovým gradientem a slunce poklidně zapadá. Pokoj. Na terase kláštera v prudkém svahu skály se mnich v lotosovém sedu vznáší několik centimetrů nad matnými ochozenými dlaždicemi, jež motivem slunce s šedými a bílými pruhy lemují podlahu terasy již několik statisíců cyklů dne a noci. Jeho jemný, bílý, volný tunik stéká podél obrysu torsa a volně visí dolů, pod jeho tělem, vlnící se pod jemnou silou mírného teplého vánku. Kolem dokola ve tvaru čtverce ho obklopují malé stromečky zasazené v hlínou zaplněných, vybledle žlutými kameny obklopených dírách. Spojeny jsou úzkými kanálky s tekoucí křišťálově čistou studenou vodou zde zavedenou dřevěným korytem z blízkého potoka. Nikdo jiný už nikde netkví. Nikdo jiný už v žádném koutě světa nesní. Nikdo jiný už nikde není. Šumění lesa a tichost duše. S mírným úsměvem na tváři, naprostou trankvilitou mysli a vědomím, že právě s ním se lidský příběh tiše uzavírá mnich hledí na malebnou tichou idylu. Závěr. Nepatrně pozdvihne svou hlavu a napříč poslední vlnou bytí povolí oční víčka. Vzestup. Tma. Závěr. Soumrak. Oddání. Transcendence. Okolnostmi povznesen na roli božské bytosti, metafyzicky spojen s naprosto vším bytím a nebytím, osvícen světlem posledních rudých paprsků, které se s naprostou rozvahou pomalu vytrácí z povrchu jeho těla, umírá.
Maty
Den země Radbůza
Dne 30.4 byl na škole projekt jménem ‘Den Země’, kde bylo mimo jiné stanoviště proměna údolí Radbúzy
Sraz byl ráno v 9 hodin a program trval zhruba 3,5 hodiny.
V rámci projektu jsme navštívili malou vodní elektrárnu Doudlevce, kde jsme měli prohlídku a mohli jsme si zkusit pustit vodní turbíny. Poté jsme měli historickou procházku podél Radbůzy. Došli jsme až do Štruncových Sadů.
Po cestě jsme měli výklad od našich učitelů. Výklad byl doplněn obrázky, které ukazovaly, jak daná krajina vypadala za 1. Republiky. Zajímavé bylo například to, že v Doudlevcích byla založena plzeňská zoo v roce 1926. Její rozloha činila pouhých 2,5 hektarů, což je s dnešní rozlohou 21 hektarů nesrovnatelné.
Cestou jsme šli i přes staré kasárny a přes papírnu, která tam stojí už od roku 1871.
Cestu jsme zakončili na náplavce ve Štruncových Sadech, která je do dnes využívána k rekreaci.
Rekultivace
My jsme měli možnost zúčastnit se povídání o Rekultivaci v okolí Tlučné od Jana Stieglera, který o tématu dělal maturitní práci. Když jsme se dozvěděli že dozor nám dělá paní Kirchnerová, nějakým způsobem se stalo, že skupinu netvořili nikdo jiní než studenti z Tercií…
Tlučná na Plzeňsku se loučí s důlní minulostí – místo šedé haldy po bývalém hnědouhelném dole Krimich II dnes vzniká lesopark plný stromů, keřů a rekreačních prvků. Důl, který těžil uhlí pro průmysl v regionu, skončil svou aktivitu už před lety a po něm zbyla halda plná štěrkopísku a výsypů, jež nebyly zrovna magnetem na návštěvníky. Teď ale obec díky evropským dotacím a podpoře majitele pozemků, společnosti ZUD, mění „hornickou horu“ v zelený ráj. Stovky stromů a keřů začínají haldu pokrývat a pomáhají stabilizovat svahy a zabraňuje erozi. Majitel haldu také aktivně sanuje – přidává kvalitní zeminu, vyrovnává svahy a připravuje prostor, který už nebude pastí pro kluzké nohy nebo nechtěné bahenní koupelky. Radnice a místní jsou nadšení, protože místo šedé haldy, kam si dřív chodili jen hráči geocachingu, teď mají místo pro procházky, odpočinek i sport. A ruku na srdce: Výhled je odtamtud fenomenální.
Prohlídku rekultivovaného území nám provázel Jan Stiengler, student našeho gymnázia, který si právě na téma přeměny dolu Krimich II připravil maturitní práci. S nadšením nás provedl po vrcholu haldy, kde ukazoval, jak se postupně proměňuje stará důlní krajina v zelený park. Po krátké procházce jsme se pustili do hledání fosilií, které zde zůstaly po době, kdy oblast byla pod hladinou moře před miliony let a které kopáči vykopali z hlubin země – což bylo poněkud překvapivé, když jsme si právě představovali uhlí a štěrk. V ruce jsme drželi různé ulity a zkameněliny, které dokazují, že příroda má paměť i tam, kde by ji člověk nečekal. Nakonec jsme nasedli na autobus a vydali se zpět do centra Plzně na CAN, s batohem plným kamenů s otisky, plní nových poznatků, čistého vzduchu a možná i trošky prachu z haldy.
Spalovna
V rámci Dne Země jsme se vydali na exkurzi do spalovny Chotíkov, kde jsme měli možnost nahlédnout do provozu v plném proudu. Při prohlídce jsme viděli samotnou pec, která spaluje odpad, jeřáb, který se stará o manipulaci s materiálem, i celkovou techniku kolem. Dozvěděli jsme se, jak moderní technologie přispívají k efektivnímu zpracování odpadu.
Během exkurze nám pracovníci spalovny přiblížili i samotnou stavbu a projekt spalovny. Dozvěděli jsme se o složitosti celého procesu výstavby a ekologických aspektech, které jsou součástí fungování zařízení. Spalovna Chotíkov není jen místem pro efektivní likvidaci odpadu, ale i příkladem šetrného přístupu k životnímu prostředí, kdy se z odpadu získává energie a minimalizují se negativní vlivy na okolí.
Tato exkurze byla skvělou příležitostí pro zlepšení povědomí o udržitelnosti a důležitosti odpovědného nakládání s odpady.
Věšín
Výlet do Vešína za poznáním ekosystému Brd a důležitosti bobrů v okolí Padrťáků
Ve středu 30. dubna 2025 jsme se vydali autobusem na jednodenní výlet do Vešína. Cílem bylo lépe poznat místní přírodu, ekosystém, a především se něco dozvědět o životě a důležitosti bobrů, kteří zde žijí. Celou akci vedly paní učitelky Plachá a Křížková, které nám během procházky vyprávěly zajímavosti o zdejší krajině, rostlinách i právě bobrech.
Prošli jsme si okolní lesy a Padrťské rybníky, kde jsme mohli na vlastní oči vidět stopy bobří činnosti – například viditelné hráze poblíž rybníků. Během cesty jsme si také povídali o tom, jak bobři ovlivňují vodní toky a proč jsou důležití pro rovnováhu přírody právě v Brdech.
Výlet se nám moc líbil – nejen díky pěknému počasí a hezké krajině, ale i příjemnému povídání během celých ušlých 14 km. Domů jsme se vraceli spokojení a obohacení o spoustu nových informací.
Den Země – návštěva občanského sdružení Ametyst v obci Prusiny
Sraz na akci byl u Škoda Sport Parku v Plzni. Do obce Prusiny, která leží jižním směrem od Plzně ve vzdálenosti asi 15 km, jsme dojeli přes Hradiště, Radobyčice, Útušice, Štěnovice a Čižice na kole většinou po polních a lesních cestách.
Zde jsme navštívili občanské sdružení Ametyst. Seznámili jsme se s jeho činností. Následně jsme vykonali drobné prospěšné práce (sázení stromku, zalévání již zasazených stromků, krmení domácích zvířat, což bylo vlastně odměnou). Následovala zajímavá komentovaná návštěva místního kostela. Závěrem bylo opékání buřtů na ohníčku a zhodnocení návštěvy Prusin.
Cesta zpět byla po stejné trase, tentokrát jsme mohli z kopce u Prusin pohodlně sjet, zatímco cestou tam jsme ho museli náročně vyšlapat. Této akce se účastnilo 18 cyklistů a cyklistek z kvint, ze sext a ze septim. Akci, která se vydařila, doporučujeme opakovat.
Lubomír Č. a Marek B.
Břasy
Skupina 12 studentů se během projektu Den Země vydala vlakem směrem Stupno a Břasy. Cílem bylo projít si naučnou stezku a najít v krajině zbytky důlní činnosti, a hlavně nedávné rekultivace. V minulosti se v této lokalitě těžilo černé uhlí neobvyklým povrchovým způsobem, a proto je reliéf v okolí těchto obcí přírodní učebnicí geologie. Díky náhodě jsme měli možnost jako první navštívit novou expozici o těžbě v místní knihovně, která se ten den po rekonstrukci otevírala. Velkým přínosem nám také byli znalci místních poměrů a terénu Jáchym a Miky Bílkové. Viděli jsme zakonzervovanou černouhelnou sloj, nasbírali zkameněliny, vystoupali na rozhlednu a den v terénu si užili.
Komentáře nejsou povoleny.