Johann Sebastian Bach byl jeden z největších hudebních skladatelů všech dob. I když se narodil už v roce 1685, jeho hudba je dodnes známá po celém světě a hraje se nejen na koncertech, ale i ve filmech, při slavnostech nebo v kostelech. Co je ale zajímavé – když zemřel, jeho hudba na dlouhou dobu upadla v zapomnění. Lidé ji tehdy považovali za staromódní. Až skoro o sto let později si na něj znovu vzpomněli a objevili, jak úžasné věci vytvořil. Ale pěkně popořadě.
Bach se narodil 31. března 1685 v německém městě Eisenach, ve velmi hudební rodině. Jeho otec byl městský hudebník a jeho předci byli hudebníci skoro dvě stě let. Dá se říct, že hudbu měl doslova v krvi. Už jako malý projevoval obrovský talent. Naučil se rychle hrát na housle, cemballo, a hlavně na varhany. Bohužel mu ale zemřela matka, když mu bylo devět let, a o rok později i otec. Zůstal tak sirotek.
Ujal se ho jeho starší bratr Johann Christoph, který byl také hudebník. U něj se malý Johann učil nejen hrát, ale i psát hudbu. Existuje slavná historka o tom, jak mu bratr nechtěl půjčit jednu vzácnou notovou knihu. Bach si ji ale tajně v noci opisoval při svíčce. To ukazuje, jak moc mu na hudbě záleželo. V patnácti odešel do Lüneburgu, kde zpíval ve školním sboru a dál se vzdělával v hudbě i teologii.
Svoji první větší práci získal v roce 1703 v Arnstadtu, kde se stal varhaníkem. Tam ale narazil – jeho hudba byla pro některé věřící „příliš rušivá“ a příliš nová. Taky se bez dovolení zdržel několik měsíců na návštěvě u slavného skladatele Buxtehuda, což mu církevní představení vyčetli. Ale právě Buxtehude měl na Bacha obrovský vliv a naučil ho hodně o varhanní hudbě.
Potom se Bach přestěhoval do Mühlhausenu, ale tam byl jen krátce. V roce 1708 přijal nabídku pracovat jako dvorní hudebník ve Výmaru. Tam měl víc prostoru pro skládání a začal psát první velké skladby – hlavně pro varhany. Mezitím se oženil s Marií Barbarou, se kterou měl sedm dětí. Bohužel několik z nich zemřelo velmi brzy. Bach skládal také duchovní kantáty, což byly písně hrané při nedělních mších.
V roce 1717 přijal místo kapelníka v Köthenu. Ale protože předtím nepožádal o povolení k odchodu, jeho předchozí pán ho dal dokonce na pár týdnů zavřít. V Köthenu ale Bach zažil jedno z nejlepších období. Kníže, který ho zaměstnával, měl rád hudbu a nechal Bacha tvořit podle jeho představ. Právě tady napsal slavné Braniborské koncerty nebo Dobře temperovaný klavír. Když mu však v roce 1720 náhle zemřela manželka, byl z toho zdrcený. O rok později se znovu oženil – s Annou Magdalenou, zpěvačkou a dcerou hudebníka. Měli spolu dalších třináct dětí.
V roce 1723 odešel Bach do Lipska, kde působil jako kantor v kostele sv. Tomáše. Tam zůstal až do své smrti. Měl obrovské množství povinností – skládal, učil, organizoval koncerty a psal hudbu pro kostelní bohoslužby. Někdy musel napsat i jednu kantátu týdně! V Lipsku vznikla spousta jeho nejslavnějších děl – například Matoušovy pašije, Janovy pašije, Vánoční oratorium nebo slavná Mše h moll.
Postupem času ale lidé o jeho hudbu ztráceli zájem. Nová generace měla jiný vkus, a tak byl Bach čím dál víc považován jen za dobrého hráče na varhany. Ke konci života oslepl a podstoupil neúspěšnou operaci očí. Zemřel 28. července 1750 ve věku 65 let.
Po jeho smrti upadla jeho hudba téměř na padesát let do zapomnění. Až skladatel Felix Mendelssohn ho znovu „objevil“, když v roce 1829 provedl Matoušovy pašije v Berlíně. Od té doby se Bach znovu stal uznávaným géniem, jakým opravdu byl..
Jeho hudba je přesná, logická, ale přitom plná emocí. Měl schopnost napsat něco, co bylo zároveň složité i krásné. Jeho hudební forma, kde se prolíná více melodií dohromady, se dodnes učí na všech konzervatořích světa.
Zanechal po sobě více než 1000 skladeb, z toho přes 200 kantát, desítky mší, fug, preludií, tokát a oratorií. Čtyři z jeho dětí se staly úspěšnými skladateli – například Carl Philipp Emanuel Bach, který působil u pruského krále. Bach byl nejen skvělý skladatel, ale i milující otec a věřící člověk. Svoji hudbu často podepisoval zkratkou „S.D.G.“ – což znamená „Soli Deo Gloria“, tedy „Jedině Bohu sláva“.
Johann Sebastian Bach ukázal, že hudba může být víc než jen zábava – může být vyjádřením víry, emocí, i dokonalé krásy. I když žil před více než třemi stoletími, jeho tvorba dodnes oslovuje miliony lidí.
Dominika Martínková
Komentáře nejsou povoleny.