Co přesně vaše práce obnáší a jak vypadá váš obvyklý den?
Hlavní náplň organizace, kde pracuji, je postarat se o želvy na pláži, kde je pro ně spousta rizikových faktorů, jak už přírodních, tak i lidských. Na Kostarice je spousta takovýchto projektů, jelikož vláda řeší spíše jen národní parky, do kterých investují, a o ostatní veřejné pláže se moc nestará, takže to na nich doplňují právě takovéhle organizace.
My se primárně zaměřujeme na noční hlídky po pláži, kdy projdeme celou pláž a hledáme, jestli tam nejsou nějaká vajíčka. Dělá se to každý večer, noc, nebo brzy ráno. To závisí na různých faktorech, jako je příliv a odliv a na období. Jsou totiž období kdy jich je málo a kdy zase naopak hodně. Samozřejmě je to složité i v tom, že se jde úplně za tmy, nemělo by se používat vůbec žádné světlo, a když už se nějaké používá, tak jen červené, které kdyžtak želvu nevyleká. Je potřeba postupovat opravdu opatrně, protože je velmi snadné je vyděsit, když zjišťují, jestli je pro ně to konkrétní místo vhodné, než přijdou do fáze líhnutí vajíček. Samotné líhnutí může želvě klidně trvat až 40 minut, a my můžeme vajíčka následně hledat klidně 5 minut, ale také třeba i 40 minut. Po nalezení se vajíčka přenáší do umělé líhně, kde se napodobí proces toho, co by dělala želva. K tomu je potřeba už nějaká průprava a musí tam být neustále někdo, kdo na proces dohlíží, protože nevíme přesně kdy se želvy vylíhnou, tak aby se to ohlásilo. A tím to vlastně končí. Existují pak i projekty, které jsou více vědecké, kdy se želvy po vypuštění pozorují pomocí čipů, ale tomu se já úplně nevěnuji.
Věděla jste vždy, že se něčemu takovému chcete věnovat, nebo jste na to přišla až časem?
Asi jsem věděla, že bych se chtěla dát tímto směrem. Vždycky mě bavila biologie, ekologie a práce se zvířaty, takže mě to k tomu tak nějak táhlo, ale přímo konkrétně jsem to úplně neměla vždycky takhle rozmyšlené. Až asi pět, deset let zpátky, jsem se dostala k těm želvám a pak jsem si k tomu postupně našla cestu.
Jak jste se o práci dozvěděla?
Já jsem se k tomu dostala tím, že jsem začala dobrovolničit. Většinou se tam totiž pracuje v rámci dobrovolnictví a v rámci různých projektů. Po tom, co jsem dostudovala vysokou, jsem chtěla strávit léto právě dobrovolnictvím, takže jsem si našla projekt zaměřující se na želvy. Původně jsem myslela Evropu, ale ta byla na léto plná a já se tak dostala ke Kostarice. To byla už taková spíš náhoda, ale jsem za to ráda. Jela jsem pak ještě jednou, protože mě to hrozně chytlo, jak ta země, tak ta práce a pak si říkala, a teď jako co? Nakonec jsem zkusila tu organizaci, kde jsem byla, oslovit, jestli by tam nebyla možnost u nich pracovat. Na základě zkušeností a na základě toho, že jsem k tomu měla už nějaký vztah jsem se tak nakonec dostala na svou pozici.
Co vás na práci nejvíce baví a jaká má pozitiva?
Nejvíc mě baví, asi ten pocit toho, že člověk dělá něco, co ho baví. Mě to i samotnou naplňuje, když vím, že je to něco, co má smysl pro planetu a pro zvířata. Je to těžká práce, co se týče spánku i fyzické síly, ale když člověk pak vidí ten výsledek, když se ty malé želvy vylíhnou a vypouštíme je, tak to za to stojí. A obzvlášť, když tam máme i cizí lidi, co tam přijedou na dovolenou a vidí a zažijí něco takového a spojuje je to s přírodou.
Teď jsem se ptala na pozitiva, ale obnáší vaše práce i nějaká negativa?
Nejspíš by to bylo to, že člověk v té práci vlastně bydlí. Jsme ubytovaní u pláže, takže člověk nemá úplně svůj klid, nemá přesný čas, kdy jde do práce a kdy končí. Je to tak, že občas má volno, ale musí být neustále v pozoru, protože když někdo zavolá, že je na pláži želva, musíme tam jít.
Náročné je to i časově, kolikrát to může trvat klidně i 4 hodiny, kdy jdeme po té pláži a hledáme vajíčka, pak se musí přenést, vyhrabat, zahrabat, takže občas člověk nespí, nebo spí málo, a pak hned další den se můžou vylíhnout želvy a musí sejít vypustit.
Je to samozřejmě také náročné v tom, že já konkrétně jsem od rodiny a kamarádů. V Česku se něco takového dělat úplně nedá, takže je tam člověk trochu takový odstříhnutý. Na druhou stranu se tam člověk se spoustou lidí seznámí a najde si takovou novou rodinu.
Jak probíhalo vaše studium, jaké školy jsi navštěvovala a je něco, co bys zpětně změnila?
Studovala jsem všeobecné gymnázium s tím, že jsem ke konci již tušila, že by mě lákal obor biologie a ekologie a studium v zahraničí. Pan profesor na biologii, mi poradil, že by se k tomu hodilo mít maturitu z biologie, což jsem původně neplánovala, ale nakonec jsem si ji udělala a spolu se seminářem mi to dalo skvělý základ. Mnoho věcí mám i dodnes schovaných, pamatuji si a využívám je.
Potom se ale všechno změnilo. Na vysoké škole jsem studovala výchovu ke zdraví, kde byla z části ekologie, ale nebylo to zaměřené na biologii, takže jsem trošku sešla z cesty, ale pořád mě to zajímalo. Když jsem se tomu potom začala znovu věnovat, zjistila jsem, že je třeba mít alespoň nějaké studium v rámci životního prostředí. Nemusí to být přímo biologie, ale záleží také na pozici. Třeba hlavní šéfová organizace musí mít vystudovanou přímo biologii.
Nyní se věnuji dodělávání anglického online kurzu mořské biologie, abych si prohloubila teoretickou stránku, kterou získávám v praxi a zároveň si také zlepšila znalosti biologických a ekologických termínů v angličtině.
Zpětně bych asi změnila volbu vysoké školy tak, aby se ubírala více směrem právě k mořské biologii, protože bych získala základ, který jsem se musela následně doučovat až v praxi a zároveň si ho stále doplňuji i již zmíněnými kurzy. Pomohlo by mi to nejspíše získat i větší rozsah a dostat se i dál.
To mě přivádí k další otázce. Měla byste nějaké rady pro lidi, kteří by se o tento obor zajímali?
Určitě je podle mě důležité, to dobrovolnictví. Myslím si, že to hrozně moc udělá i v rámci životní cesty, ale také v rámci toho, že si to vyzkouší a získají praxi. Na základě toho, jsem se já vlastně také dostala ke své práci. Zároveň je ale podle mě důležité i to studium, k získání znalostí.
A poslední otázka. Čemu byste se chtěla věnovat do budoucna?
Mně by se určitě líbilo v tomhle nějak pokračovat. Proto si i dávám teď pauzu a dodělávám si ty kurzy, abych pak mohla stavět i sama na sobě. Mně osobně jde hlavně o tu ekologickou, morální stránku, ale jsou i lidé, kteří za tím vidí možnost vydělat na turismu, a to by mně konkrétně vadilo. Občas jsem to tam i trochu pociťovala a z toho důvodu, bych se ráda vydala buď stejným směrem, ale zkusit něco trochu jiného, nebo se pokusit postavit na vlastní nohy, udělat si nějaký pevný základ a spojit se s některými mými známými z tohoto oboru, se kterými člověk tuší, že jim jde o dobro té věci a na tom vystavět něco vlastního. Nemyslím si, že je to něco lehkého, ale ne nemožného.
Kateřina Vyskočová
Komentáře nejsou povoleny.